Nahoru
 

Neignorujte chyby

Každý z nás někdy udělá chybu. Zakopneme s hrnkem kávy v ruce, dostaneme pokutu za moc rychlou jízdu nebo někoho urazíme. Důležité je, abychom tyto omyly řešili. Čím rychleji, tím lépe.

Ještě na střední škole ve čtvrtém ročníku jsem měl problém s fyzikou. Od začátku bylo jasné, že mi tento předmět uniká. Já se však rozhodl s tím nic nedělat, protože mě to nezajímalo a dát to na čtyřku přece nemůže být těžké. Nechal jsem to tedy být. Když se přiblížil konec roku a začalo se rozhodovat o známce, tak mě nemile překvapilo, že mi vychází průměr 4,6. To jistě znamenalo, že propadnu a nebudu připuštěn k maturitě. V tu chvíli jsem s tím už nemohl nic udělat. Ignorovat tuto chybu se mi velice nevyplatilo. Můj učitel se naštěstí smiloval a čtyřku mi dal. Ne každé ignorování chyby však může dopadnout dobře.

V programování se nevyplácí ignorovat chyby o to víc. Když vidím některé své staré kódy nebo kódy někoho cizího, často to vypadá jako moje fyzika na střední. Nepočítá se v nich s tím, že by se mohli porouchat a když se rozbijí, neřeknou vám proč. Programovat a nepočítat s chybami, protože to funguje, je silné spoléhání se na náhodu. Dřív nebo později nás to dožene. Pokud chybu úmyslně přehlédneme, tak si tím neušetříme ani vteřinu času. Pouze ji odložíme. Při programování platí, že čím déle se chyba neřeší, tím delší je pak její napravování. Tudíž není důvod pro jejich přehlížení.

Myslím, že je také dobré zmínit se o tom, že pokud podstoupíme tu oběť a každou jednu chybu budeme od začátku opravovat a budeme se pečlivě starat o náš kód, tak se nám budou další omyly, kterých jsme se dopustili, snáz opravovat. Můžeme si to představit, jako když máme v kanceláři perfektně uklizeno, ale na stole se válí hromada zbytečného pokresleného papíru. Určitě se nám to nebude líbit, když je všude kolem pořádek, a tudíž s tím něco uděláme. Kdyby však byl v kanceláři, neutřený prach, nevynesený koš a na stole se válely krabičky ze včerejšího oběda, tak by nám nějaký papír nedělal žádnou starost.

Rozbité okno
Obrázek 1: Neměli byste se smiřovat s rozbitými okny

Někdy se také říká, ať se nesmíříme s rozbitými okny. To se váže k analogii opuštěného domu, kterého, dokud je celý v pořádku, se nikdo ani nedotkne. Jednou však někdo hodí kámen do jednoho z oken a rozbije ho. Jakmile je okno rozbité, tak dům postupně začnou rozkrádat a využívat lidé, protože vědí, že se o dům nikdo nestará. Nemají výčitky, když ještě trochu víc poničí něco, co už je zčásti zničené. Stejně tak tomu je i při programování. Nesmíme se smířit s malými chybami, protože se poté nebudeme bát dělat další, když víme, že už tam nějaké jsou.

Nesmiřte se s rozbitými okny

Chybám se nevyplácí vyhýbat. V programování o to víc. Čím déle budeme přehlížet chybu, tím déle ji poté budeme řešit. Navíc, pokud je nebudeme přehlížet hned od začátku, nesmíříme se s rozbitými okny, tak nám řešení nových přijde snadné.