Nahoru
 

Pevná pracovní doba. Přežitek nebo nutnost?

Určitě většina z vás někdy měla pevnou pracovní dobu. Nejčastěji takzvaně od devíti do pěti neboli klasické osmihodinové směny. Na první pohled se to zdá jako velice rozumný nápad, protože pracujete, jak nejvíce můžete a zároveň máte volné víkendy a večery. Jedná se ale o skutečně nejefektivnější variantu?

Já osobně s pevnou pracovní dobou fungoval jen velice krátce, a i tak jsem měl tendence si ji někdy zkracovat a onehdy zase prodlužovat. Myslím, že každý, kdo si položí ruku na srdce, se mnou bude souhlasit s tím, že všechen čas z jejich pracovní doby určitě nevěnují samotné práci. Vinu nese celá hromada faktorů jako např. rozptýlení kolegy, čekání na něco jiného nebo také váš samotný stav. Pokud nebudete už třetí den v kuse spát, s jistotou se to projeví i na vaší výkonnosti.

Depresivní výraz
Obrázek č. 1: Pokud pracujete rádi, vaše výkonnost bude o dost lepší, než když nejste motivovaní.

S jasným koncem a začátkem směn se také pojí další nešvar, a to umělé prodlužování činnosti s cílem vyplnit svůj čas v práci. Dejte mi úkol na dvě hodiny a já ho roztáhnu na celých osm, když mi dáte svolení. Možná se vám toto zdá jako nesmysl a já uznávám, že trochu přeháním, ale ne zase tolik. Při mé brigádě na stavbě zámku byl tento způsob činnosti běžnou praxí. Jakmile se objeví nemotivovaný jedinec, tak se této možnosti hned chytí.

Dejte mi úkol na dvě hodiny a já si ho protáhnu na osm, když mi to dovolíte.

Jak tedy donutit zaměstnance (nebo také sami sebe) k tomu, aby pracoval „naplno“? Podle předchozích dvou odstavců určitě ne tak, že jim dáte přesný čas, kdy mají něco dělat. Dobrou motivací by mohli být peníze, nebo jiné odměny. Dobrá výplata určitě požene každého kupředu. Nikdo přeci nechce ztratit dobře placenou pozici. Jenže i zde je nevýhoda a tou se stává konkurence. Pokud totiž váš člověk ví, jakou má cenu, konkurenti to budou vědět také a vynasnaží se ho stáhnout na svou stranu a nabídnout mu něco lepšího. Chytrý pracant si to uvědomí a pokud není extrémně poctivý, určitě ze sebe každý den nedostane sto procent.

Pojďme se zamyslet nad tím, jak funguje klasické zaměstnání. Potřebujeme, aby pro nás někdo udělal práci a my ho za ni odměníme, nejčastěji finančně. Pokud jeho sil využijeme dlouhodobě, svádí nás to k myšlence, odměňovat ho až po určité době, třeba měsíci. Takto asi vznikla myšlenka pracovních dob. Na první pohled vidíme spoustu výhod, např. jistota volného času zaměstnance nebo také možnost regulací (jak to má EU ráda), ale také hromadu nevýhod, již jsem zmínil výše. Moje otázka zní: Nebylo by lepší odměňovat zaměstnance za provedenou práci spíš než za čas v ní strávený?

Když se podíváme na povrch, tak se zdá, že jsme vyřešili problémy jako nenadálé rozptýlení kolegy nebo jakékoliv jiné ukrajování času pracovní doby. Dostaneme zaplaceno za činnost, kterou skutečně uděláme. Zároveň s tím se ani zaměstnanec nebude chtít flákat, protože ví, že se jedná o jeho drahocenný čas, který by mohl věnovat něčemu jinému.

Zábavná práce
Obrázek č. 2: V práci, kterou nemáte placenou za čas v ní stravený, se nebudete flákat.

Mně osobně přijde pevná pracovní doba ve většině případech naprosto nevhodná, protože postrádá logiku. Proč by měl člověk, co za den vyrobí deset stolů, být placený za osm hodin práce místo za deset stolů? Pokud by se někomu takovému povedlo dělat jedenáct stolů denně, tak by si mohl vydělat více, ale s pevnou pracovní dobou je to jedno. Proč by se tedy měl snažit? Kvůli kariernímu postupu nebo pochvaly od šéfa? Tomu se jen těžko dá uvěřit.

Na druhou stranu musím uznat, že existují práce, kde se pevná pracovní doba uplatní. Jako ukázka mě napadá průvodce hradů, barman nebo prodavač, kde předem nevíte, kdo přijde. Platit takového zaměstnance (nebo v tomto případě spíše brigádníka) za prohlídky by mohlo být velice nevýhodné a případný zájemce o tuto práci nejspíš nechce podstoupit riziko, že nikdo nepřijde. Zároveň s tím uznávám, že pevná pracovní doba zjednodušuje činnosti jako zadávání práce a její odměňování a zaměstnanec ví přesně, kdy má volno.

Pevné pracovní doby se tedy jen tak nezbavíme, určitě ne úplně. Přesto bych si přál, aby se trochu povolila uzda její flexibilitě, neboť v hodně případech se jedná o tzv. win-win (výhodnou pro oba) situaci, jak na straně zaměstnavatele, tak zaměstnance.