Nahoru
 

Zkušenosti s prací na více monitorech a kolik obrazovek je už příliš?

Práce na vícero monitorech je díky stále levnějším, větším a tenčím obrazovkám populárnější, něž kdy dříve. V kancelářích, kde je hlavní náplní práce na počítači, těžko naleznete počítač s méně jak dvěma monitory. Nastává však otázka, zda je toto rozšíření pracovní plochy vůbec užitečné a pokud ano, do jaké míry se vyplatí dodatečné obrazovky pořizovat.

Protože jsem za svá nedávná léta vyzkoušel širší sadu kombinací různých monitorů, rozhodl jsem se nabité zkušenosti sdílet prostřednictvím tohoto článku. Většina informací, které naleznete, budou převážně můj subjektivní názor.

Jeden monitor

Práce na jednom monitoru je nejběžnější v prostoru široké veřejnosti. Sám jsem na notebooku s menší obrazovkou napracoval pár dobrých stovek hodin. Běžné a „jednoduché“ práce, jež nevyžadují více otevřených pracovních oken, se na jednom monitoru zvládají bez sebemenších problémů, ať už máme obří 4K monitor nebo menší archaický čtvercový 4:3.

Závažný problém započne až tehdy, kdy naše práce vyžaduje více pracovních oken a přepínání mezi nimi. Zde narážíme na zádrhel jednoho monitoru – Přepínání mezi okny vyžaduje extra operace navíc a naráz lze dobře vidět pouze jednu „pracovní plochu“. Pokud se dostáváme nad dvě otevřená okna, nelze ani efektivně využít zkratku alt+tab (rychlé přepnutí mezi okny).

Samozřejmě lze dva programy zobrazit vedle sebe, jenže to funguje pouze u větších a dražších monitorů. Na mém tabletovém notebooku by se dva Word dokumenty vedle sebe vešly, ale nešlo by nic dobře ovládat ani číst.

Jeden monitor je plně dostačující pro práci vyžadující občasný nebo žádný multitasking (práce na více oknech/programech naráz). V opačném případě místo zběsilého přepínání mezi programy doporučuji pořídit další monitor.

Dva monitory

Dva monitory bych se nebál zařadit do zlatého středu pracovní efektivity v případě potřeby multitaskovat (pracovat na více oknech/programech naráz). Jeden primární monitor před námi, na němž probíhá hlavní pracovní činnost (například programování) a jeden monitor sekundární, na kterém můžeme vidět například web (pokud programujeme webové stránky), další kus kódu, prohlížeč pro googlení, zdrojové materiály, ovládání hudby apod.

Sekundární monitor je naprosto excelentní například při zmíněném psaní kódu. Jako front-endař potřebuji neustále nahlížet do několika kódů naráz a místo zběsilého přepínání oken mám okamžitý přístup ke všemu potřebnému pouhým pohlédnutím do strany. Sekundární monitor mi také pomohl v rámci studia. Místo přepínání mezi dokumentem a webovým prohlížečem mohu snadno nahlížet do materiálů a u toho pohodlně psát (pozor, ne opisovat). V neposlední řadě, jako velký hudební fanoušek, mám u práce ovládání muziky hned na dosah, a to bez narušení mého primárního monitoru s důležitou prací.

Je nutno podotknout, že na velikosti monitorů záleží. Pokud máme dva ultrawide monitory, zaplňující celé naše zorné pole, je zřejmé, že je to trochu „overkill“. V našem případě se bavíme o tradičních 16:9 monitorech s velikostí okolo 21 až 27 palců.

Dva monitory jsou zlatým středem pracovní efektivity při potřebě multitaskingu. Díky dalšímu monitoru značně omezíme přepínání oken a důležité informace máme dostupné okamžitě.

Tři monitory

Tři monitory jsou opravdu hodně pracovní plochy, i když se to nemusí zdát. Rozložení platí podobné jako u dvou monitorů: Máme jeden primární monitor přímo před námi a dva sekundární monitory, každý na jedné straně. Na každém sekundárním monitoru můžeme mít další materiály potřebné k práci.

Osobně oba sekundární monitory využívám, avšak pouze při specifičtější práci, jako je tvorba front-endu webových stránek. Na dvou monitorech mám kód a na jednom výsledný web. Pokud ale programuji něco jiného, například knihovní kód, jeden monitor zůstane spíše nevyužitý. Nebál bych se tento monitor nazvat ternárním – Ideální pro ovládání hudby, průzkumníky souborů, správce úloh apod. Nic pro aktivní používání.

Osobně při běžném používání aktivně pracuji pouze na dvou monitorech a ten třetí není užitečný vůbec. Samozřejmě, to nemusí platit pro každého.

Pokud máte pro třetí obrazovku aktivní využití, poté je to jasný kandidát na investici do efektivity. Pokud ne, bude se jednat spíše o „mrtvý“ monitor.

Čtyři monitory a více

Prozatím jsem neměl tu čest potkat sestavu čtyř a více monitorů. Dokázal bych si představit šestici monitorů pro lepší požitek z hraní počítačových her, ale takový počet bych já při práci určitě nezvládal ovládat. Vše nad tři monitory by při práci zůstaly nevyužité nebo na drobnosti jako poslech hudby.

Na extra monitorech bych si dokázal představit běh monitorovacích programů a prezentaci dat pro analytiky nebo administrátory serverů.

Dokonce i pro složitější práci jsou čtyři a více monitorů většinou zbytečné. Jsem si jistý, že v nějakých profesích se pro ně najde využití, nicméně v těch „běžných“ se jedná o nadbytečnost.

Pokud potřebujete pracovat pouze v jednom okně, pak jeden monitor plně dostačuje. Jestliže však musíte pracovat v několika programech naráz, tak by vám mohl druhý monitor výrazně zvýšit efektivitu. Používáte-li aktivně opravdu hodně aplikací, pak je třetí monitor dobrou cestou. Cokoliv nad tři monitory však vyžaduje velmi dobrou schopnost multitaskovat a riskujete konstantně nevyužité pracovní plochy. Ve výsledku je to však na každém z vás, co vám bude nejvíce vyhovovat.